Diagnostika

 Diagnostika poruch střešního pláště bytového domu

Každému návrhu obnovy střechy musí předcházet diagnostika poruch střešního pláště, které se na ní vyskytují.

Diagnostiku stavu střešní konstrukce lze obecně rozdělit do tří základních částí:

1.) Vizuální prohlídka spojená s posouzením rovinnosti povrchů,

2.) Sondáž střechy po vyhodnocení vizuální prohlídky,

3.) Vyhodnocení průzkumu a návrh postupu oprav.

Většinu poruch střešního pláště lze odhalit již jednoduchou vizuální diagnostikou – prvotní prohlídkou na místě a porovnáním požadavků zákazníka s dostupnými informacemi o budově, střeše, době a způsobu realizace. Při prohlídce lze identifikovat různá poškození, například popraskaný nebo jinak degradovaný povrch krytiny, puchýře, bubliny a deformace, odlepené nebo porušené spoje asfaltových pásů, trhliny a spáry v povrchové vrstvě, krytinu odtrženou od atiky či podkladu, korozi klempířských prvků apod.

Velké množství nerovností na povrchu střechy bývá následkem nedostatečného srovnání původního povrchu před pokládkou tepelné a hydroizolační vrstvy, případně použitím tepelněizolačních desek (z minerální vlny) s nedostatečnou tuhostí, objemovou hmotností či poškozením vlhkostí.

Je zřejmé, že vizuální prohlídka může odhalit řadu nedostatků, ale bez podrobného průzkumu nelze zjistit všechny problémy a poruchy střešního pláště. Po vizuální kontrole kvality střechy se podle potřeby provádí destruktivní diagnostika (pomocí sond). Následně se odtrhovou zkouškou vyhodnotí únosnost podkladu. Výsledek rozhoduje, zda bude povlaková krytina kotvena mechanicky, nebo celoplošně natavena.

Destruktivní diagnostika umožňuje zjistit skutečné vrstvy skladby, tloušťky materiálů a základní stavebně-fyzikální vlastnosti, jako jsou objemová hmotnost, vlhkost nebo tepelněizolační parametry. Odběr vzorků se provádí dle účelu zkoušky a plošné velikosti střechy. Protože rozsah sond ovlivňuje cenu diagnostiky, je snahou zákazníků udržet jejich počet na minimu. U střech, jejichž stav není znám a u kterých se mají provádět opravy, se provádí minimálně pět sond. Jejich počet se upravuje dle velikosti střechy a rozsahu poruch. Důležitý je rovněž cíl sondáže – zda má rozhodnout o demontáži střešního pláště, nebo o jeho nákladné rekonstrukci. V případě zatékání se provádí alespoň jedna nebo více sond v místě největšího průsaku. Sondáž se provádí vždy až po nosnou betonovou konstrukci.

Nejčastější příčiny poruch plochých střech u panelových domů:

• Nedostatečný nebo neodborný přístup projektanta, investora či zhotovitele – každá střecha vyžaduje individuální řešení.

• Snaha o rychlé, levné nebo univerzální řešení bez individuálního přístupu – opravy až při havarijním stavu, nedostatek financí apod.

• Chybějící komplexní posouzení celé střechy, včetně detailů, napojení a příčin poruch.

• Nedostatečný nebo chybějící stavebně-technický průzkum (nedestruktivní i destruktivní diagnostika) a chybějící analýza poruch.

• Špatný nebo chybný návrh nové skladby střechy – nevhodné materiály, nedostatečné parametry, špatně řešené kritické detaily (vpusti, žlaby, prostupy).

• Nízká kvalita provedených prací – nekvalitní klempířské a izolatérské práce, nesprávné technologické postupy, nedostatečné svařování či kotvení krytiny, zabudování vlhkých materiálů, ignorování klimatických podmínek.

• Špatně vyřešené odvodnění a spádování střechy – nedodržení minimálního sklonu, nesprávné dimenzování odvodňovacích systémů.

• Chybějící údržba střechy po dokončení rekonstrukce.